(Fotky) s Verčou na Helios (Patreon)

Po první, temné, chmurné, zimavé a větrné sérii v letních šatičkách jsme sedli do auta, zapli topení na milion stupňů a jeli jsme hledat další místo k focení. Ideálně takový, kde nebude foukat, kde vyleze sluníčko, kde to bude hezunký a kde to aspoň trochu bude hrát barvama.

O půl nádrže propálenýho benzínu pozdějc jsme zastavili na polní cestě. Tam se totiž poprvé asi na vteřinku ukázalo sluníčko a to ve mě vzbudilo okamžitou touhu fotit, protože mi bylo jasný, že když to neuděláme hned, teď a tady, tak se to taky nemusí povíst už nikdy :D 

Zastavil jsem a Verča, tak jak mi o tom vyprávěla, si na sebe bere růžovoučkou podprdu a spoďáry, ze kterých prý "leze vole všechno".. Ukazuje se mi, jestli je to v cajku a u toho mi předvádí, jak bezva má v téhle podprdě kozy (občas asi vypadám, že potřebuju motivaci) 

No takže nadšeně nasazuju svou oblíbenou Samyang padesátku a jdem vyzkoušet, co se bude dít a okamžitě chápu, že místo jsem si nevybral dobře. Že polní cesta dneska nebude zpívat radostný ódy fotografovy, ale že to s největší pravděpodobností bude další drobný neštěstíčko v podobě hnusných stromů, který se už připravujou na zimní spánek, v podobě seschlé polomrtvé šedivé trávy a v podobě polní cesty, na které, nad kterou a za kterou, se neděje absolutně kurva nic zajímavýho. A ani to sluníčko už nesvítilo.

Jedna varianta byla sebrat se, sednout do auta a dál jezdit, dokud nedojde benzín, nebo dokud se neobjeví nějakej další fotoplac, ale vzhledem k tomu jak dlouho jsme jezdili, než jsme našli tuhle NEOBYČEJNOU polní cestu, která ještě ke všemu o sto bodů vyhrála před všema ostatníma foto místama, který se nám potencionálně ukazovaly, jsem tuhle variantu takticky zavrhnul. 

Věděl jsem, že teď přichází čas, kdy je třeba začít kouzlit, protože jinak z toho nebude zhola nic. Takže jsem sáhnul do batohu pro nejkouzelnější z věcí, který mám a vytáhnul jsem Helios. Helios, se kterým neumim ostřit, ale Helios, kterej občas ukáže na fotkách něco, co tam v reálu ani nebylo... a tak jsem na něj spolíhal.

A sotva jsem ho nasadil, vylezlo zase na vteřinu slunko a tak Verči říkám "Stoupni sem" a udělal jsem rychlocvak. 

Kdybych věděl, že to je poslední slunko, který na hodně dlouhou dobu uvidíme, rychlocvakal bych toho víc! :D .. Vidíte, jak to hned začalo kouzlit? :D 

No ale já teda spokojenej nebyl.. Zkoušeli jsme jeden úhel, druhej úhel.. třetí čtvrtej.. stopadesátej úhel.. A pořád jsem nebyl spokojenej s tím, jak to vypadá.. Jaký je to pozadí a jaký je světlo.. A ve vší frustraci jsem najednou Verči řekl něco ve smyslu ať se ani nesvlíká, že další sérii uděláme někde jinde...

Toho jsem pak samozřejmě litoval, když jsem fotky z těchhle našich perných fotochvil vybíral a následně upravoval, ale zase je to ponaučení pro příště. Nevzdávat se, pokračovat, nepřestávat, makat. Jo a BTW, když jsme si řekli "balíme" tak jsem dával cígo na uklidněnou a u toho Verča koukala na fotky a víte co? VYLEZLO PIČO VOLE KURVA NORMÁLNĚ SLUNKO!! :D :D ... a samozřejmě celou cestu na další lokaci si radostně svítilo i s tím paprskoidním pomyslným vztyčeným fakáčem :D

Takže první série, kterou sem v roce 2024 přidávám ani není odhalená, ale žádnej strach! Tentokrát neplatí "jak na Novej rok, tak po celej rok". Už mám nachystanou další sérku, kde fantazii potřebovat nebudete :D .. Nebo teda.. budete fantazírovat i bez nutnosti probouzení fantazie, abych to řekl správně :D 

KAŽDOPÁDNĚ ještě jedna věc. Chci vám všem, kdo tady se mnou jste, ze srdce poděkovat, že tu jste. Každýho jednoho (a jedné) z vás si nekonečně vážím. Bez vás by to jednak nešlo, ale druhak .. by to ani nedávalo smysl. Jste tady všichni můj obří motor pro to, abych dál tvořil, abych z toho měl radost, aby mě to bavilo.. a i když to může znít nadneseně, tak vlastně díky vám žiju. A tím myslím žiju ve smyslu že nepřežívám, ale že reálně žiju. A navíc to pořád považuju za "žiju svůj sen", protože o tomhle jsem vždycky snil. Každý kurva ráno, když vstávám, tak jsem neskutečně vděčnej za to, že tu se mnou jste a sledujete co tvořím. Dlouhý roky jsem to měl tak, že jsem se probudil a bál se, že se mi to jenom zdálo a že třeba nemám žádnej patreon a tuhle boží komunitu lidí, ale postupně mě tyhle raní děsy přešly a teď už to je jenom ta každodenní vděčnost a radost. Takže prostě dík. 

Zároveň bych vám chtěl popřát všechno nejlepší do tohodle dalšího roku. Buďte zdraví, šťastní, nadšení a mějte se tak krásně, jak jenom to půjde.