(Fotky) Naše poprvé - s Vendy (Patreon)

Nováááá modelíííína je tu a já mám radost jako prase! Víte jak jsem k ní zase přišel? :D Na instagramu mi něco olajkovala a já zrovna seděl na telefonu a tak jsem jí napsal to první, co mě napadlo :D

No... a dokonce se nelekla ani mojí "pochvaly" a ani "výzvy" :D ... a opravdu.. o nějakej ten týden pozdějc najednou byla u mě, v Letovicích, a mohli jsme na to hupnout! :))

Než přijela, řešili jsme ještě pár věcí.. Například si chtěla vzít sako.. A to jsem nemohl dovolit.. a už vůbec ne sako s vycpávkama! :D .. Taky si chtěla vzít svetr, kterej ale nebyl rozepínací.. a to jsem taky nemohl dovolit! :D .. A pak ještě spoustu dalších věcí, který jsem nemohl dovolit a vlastně jsem potom začal mít docela bobky z toho, kdo to vlastně kurva přijede, že si chce na focení se Zemánkem brát takovýhle asexuální divnověci :D

Ale nakonec přijela radost sama! Velký zářivý vočiska, úsměv od ucha po ucho a hlavně něco, co mě sundalo a není to u novejch modelek vůbec běžný - sebevědomí. Vendy byla od začátku plná sebedůvěry (nebo se mi to aspoň zdálo) a mě to popravdě trochu rozhazovalo :D .. 

Protože když se přijede fotit někdo bojácnej, vystrašenej, tak stačí pár pochval, trocha psychické podpory a drobná pomoc a většinou je to vyřešený, ale když vám na focení přijede sebevědomí samo, tak co s tim? :D .. Jak můžu být já ten, kdo celou tu nastalou situaci vede? :D Obzvlášť když si na sebe vzala jenom svetříček a nechala na mě vypadávat svoje prsa, což mě (jak víte) na samotnym začátku focení, než se trochu rozběhnu, ničí vždycky :D BTW začínám mít pocit, že to ty holky dělaj schválně!

No.. takže po předchozím focení s Verčou, který se mi vrylo hluboko pod kůži tím, jak mi nešlo najít žádnou foto lokaci, jsem se rozhodl, že tentokrát první, co na mě křikne "tady jsem", u toho zastavím a začnu fotit. Zastavilli jsme teda u mojí oblíbené rozpadlé kamenné stavby, od které mě už několikrát vyhnal pán, kterej okolo vždycky (jak na sviňu) seká trávu a nemá rád cizí nahý lidi. Říkal jsem si, že to by případně Vendy mohlo trochu rozhodit a pomoct mi tak převzít otěže. Ale nestalo se tak (jak na sviňu) a já za ní tím pádem dál vlál. 

A jak jsem vlál, tak jsem asi pořád mlel jenom nějaký kraviny, protože jsem potom v kompu zjistil, že většina fotek, co spolu máme, jsou jakýsi vytlemený momentky. Absolutně mi to nevadí a vlastně to je fajn změna oproti jiným, chmurným sériím, ale trochu jsem si říkal, jestli jsem to vlastně neposral :D .. Že vlastně nevim, jestli někdo jede za Zemánkem přes půl republiky, aby pak měl hromadu smějících se momentek.. Měl bych být lepší fotograf! :D

ALE pak mi došlo, že leda hovno. Že přece každej člověk je svůj, že přece pokaždé, když se potkají dva, tak mají svou jedinečnou chemii a že pokud se mezi náma vyloupla radost, úsměvy, jednoduchost a spontánní nearanžovanost, tak to tak prostě mělo být.

JO a BTW přikládám rovnou fotky i z druhé série, kterou jsme nafotili hned potom o kousek dál, protože .. není nahatá, tak abyste zase nebyli nadurdění, že přidávám další "oblečenou" sérku :D ..