(Fotky) Monika tvrďačka při západu sluníčka (Patreon)

Když se Monika koukala do foťáku na poslední fotky, který jsme právě nafotili, uculovala se a dokonce mi aspoň dvakrát ukazovala nějakou fotku, že je jako úplně boží a že to je přesně ta, kterou musím upravit a udělat!

Jak jsem tam tak stál, poměrně vyčerpanej, z rozkouřenou cigaretou, docela mi ta její radost dodala sebevědomí. Přijela si pro tvrdý fotky a rozhodně s něma neodjede, protože (já to říkal) tvrdý fotky prostě fotit neumim. Ale že se jí líbilo i to, co jsem zatím dokázal, to pro mě byla vzpruha!

Boží bylo, že během těch pár hodin, co jsem kolem ní poletoval, mi začala aspoň trochu věřit a začala věřit i tomu, že nemusí být vyloženě tvrdá, aby jí to slušelo. Že nemusí být zlá čarodejnice z hradu obklopenýho lesem otevřených tlam všech krokodýlů plavajících v zatuchlých vodách nad padacími mosty. Že prostě stačí, aby byla "ženská" a o zbytek se postarám.

A tak to bylo. Říkám "Slez ze dřeva a pojďme ještě dělat poslední fotky tady na silnici" .. a ona na mě čumí.. jako jestli nevadí, že okolo jezdí auta.. A já na ni čumim jakože je mi to úplně u prdele (protože je, protože to nejsem já, kdo vystavuje holej zadek :D) a těmahle pár pohledama, který jsme si vyměnili, jsme se domluvili na tom, že je to dobrej nápad a že ještě uděláme nějakou západovkovou božárnu :)

Chtěl jsem ať si nechá jen tenisky, ale Monča ještě potřebovala drobnou (především psychologickou) ochranu před cizíma lidma - bundičku :D .. A tak si ji na sebe vzala a já jsem byl nakonec rád, protože se s ní dalo aspoň nějak pracovat a celá ta série je nakonec aspoň ještě trošku zábavnější.

No a tak jsme tam na té silnici pobíhali, svlíkali a oblíkali bundu, mávali projíždějícím mávajícím nadšeným řidičům až se postupně celý to obří slunko ponořilo do lesů kdesi v dáli a bylo po focení.. :)

Jak to na začátku vypadalo, že to bude v prdeli.. že to bude těžký.. že to nepůjde.. že si nesednem, tak nakonec jsme z toho focení oba byli nadšení a z fotek máme oba radost jako prase a už jsme se začali domlouvat na tom, že spolu zase něco musíme udělat 300 kiláků ne300 kiláků :D

EDIT O PÁR MINUT POZDĚJI: 

Jo počkat! Já uplně zapomněl na příběh o svítící kundě! :D Jsme se vsadili, protože jsem Monči říkal, že jí dokážu rozsvítit pipinu a ona říkala, že to je blbost! :D Tak se sami podívejte, jestli svítí, nebo ne :D (baví mě jak se tomu tlemí) :)))