(Fotky) Terezka v lese (Patreon)

Když jsme s Terkou odjeli od skal a zajeli do tohodle mýho oblíbenýho lesíku, už se pomalu stmívalo a sluníčko, který jsem tam chtěl chytat už bylo skoro pryč. Do toho se mi zdálo, že Terka není ve své kůži a chytal jsem z toho paniku. Však už u minulé série jsem psal o tom, jak jsem si myslel, že je Terka nesvá z toho, že mi to nejde s Heliosem. Bylo to ale jinak, ale to jsem se dozvěděl až když jsme končili na téhle lokaci. 

Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale já mám některý svoje foto místa, kam se rád a opakovaně vracím a hledám tam vždycky nějaký nový světlo, nebo očekávám, že se tam objeví něco, co tam minule nebylo a říkám si, že tentokrát to udělám mnohem líp než minule. Tentokrát jsem tam očekával slunko a paprsky světla mezi stromama a to se nekonalo a co vám budu povídat. Úplně mi to na sebevědomí nedodalo :D 

Terku už jsem po cestě připravoval na to, že budu chtít, aby byla úplně nahatá a že uděláme sérii spjatou s přírodou. Že stejně jako po lese chodí srnečky, tak že stejně tak se tam bude procházet i ona.. Jako víla, jako laňka, jako nadpřirozenka.. Nebo jako Terminátor, kterej se vždycky někde zjevil nahatej, když ho poslali z budoucnosti :D (Je hrozný jaký na mě všechny ty filmy a seriály nechaly následky. Je to k posrání) :D 

Když vidim cestu a je z obou stran obklopená stromama, je jasný, že první věc, kterou chci zkusit, je symetrie. Takže Terka doprostřed cesty a jedem. A nemohl jsem se zbavit pocitu, že k tomuhle ještě musím vyzkoušet Helios.. Takže první část fotek jsem tady na něj ještě fotil a byl jsem z toho celkem nadšenej.. 

Pak jsem ale zjistil, že Terku potřebuju i trochu rozpohybovat a to bych bez autofocusu byl úplně v háji, takže jsem přirozeně přesedlal na Samyangovou padesátku a začal jsem střílet s ní. A v tom mym mini stresíku z toho, že to všechno nejde jak po drátkách jsem si dokonce zapomněl nasadit MIST filtr a zjistil jsem to až doma, když jsem procházel všechny ty mega přeostřený ostro ostrý fotky. Idiot prostě.

Na druhou stranu mi to ale dalo dobrej náhled do toho, jak moc velkej rozdíl v těch sklech je a když se koukám vyloženě na bokeh, tak musím říct, že mě vlastně i ten Samyang mega baví a to jsem ve srovnání s tím kouzelným starosklem vůbec nečekal. Podání barev, pleťovky a vůbec celková atmoška je z heliosu úplně jiná a lepší, ale zase ty ostrý fotky.... to je prostě... no něco za něco no. Doufám, že se někdy dostanu k heliosu s autofocusem. Měl by to někdo udělat. Bez adaptéru. Prostě Samyang by měl vykrást helios jedna ku jedné a udělat celou krémovou kulatobokehovou sérii objektivů a myslim, že by nás bylo několik milionů, co bychom to radostně kupovali a jásali, že konečně můžem utratit prachy za něco pořádnýho! :))

No a teď už teda k tomu, proč byla Terezka celou dobu taková nesvá.. Když jsme tuhle sérii končili, říkala mi, že nemá ráda tyhle fotky alá víla v lese, nebo víla na louce. Nechápu sice, proč teda jezdí fotit za Zemánkem (:D), ale je to tak.. A když jsme si povídali o tom, co by ji bavilo fotit, tak jsem z ní vytáhl, že chce něco víc reálnýho.. že ji baví fotky, který vypadají jak ze života.. Že to vypadá, jako by to byl dokument, ale zároveň dokument nějakýho zajímavýho života na zajímavým místě.. nebo aspoň dokument nějaké zajímavé činnosti.. A když jsem jí pak ukázal fotky Thea Gosselina, tak jsme se shodli, že to je přesně ono.. A já bych sám sobě zase mohl naliskat za to, že i když celej svůj foto život přemejšlím o tom, že bych chtěl fotit podobně jako on, tak to nedělám.. A obzvlášť když na to mám modelku, která po tom touží stejně jako já.. 

No a tak jsme se na poslední chvíli snažili vymyslet ještě nějkou sérku navíc a .. tu vám ukážu příště. Jenom předestírám, že se to nepovedlo :D .. ale je kolem toho bezva příběh.. však uvidíte :D Jo a málem bych zapomněl na to, že jsem si (stejně jako všichni) začal hrát s Betou novýho Photoshopu a jeho umělou inteligencí a dovolil jsem si tady do galerie jednu "přidej anamorphic bokeh fotku" vystavit taky.. :)) hádám, že jste ji poznali :D

Jinak vás takhle před druhou ráno všechny hezky zdravím od benzinky, kde už víc než hoďku sedím, piju výborný kafe a píšu tenhle příběh. Doufám, že se máááte fajn :) Dneska je další teplá no, kdy by se dalo spát v autě, ale na benzince se mi chrápat nechce a po tmě hledat nějaký bezva místo, kde bych ráno probudil do deště mi přijde debilní, takže dopiju a jedu do svých peřinek... Pááčko