(Fotky) Bára jako tajemná nadpřirozená bytost (Patreon)

Jestli mě sledujete na instáči, tak jste možná zaznamenali, že tam slavím v jeden den v roce nějakej ten "den bez spodního prádla" nebo jak tomu říkají.. Slavím ho teda jenom skrzevá holky na IG, který vždycky jednou za ten rok přes storýčko vyzývám, ať mi pošlou fotky toho, jak ony slaví svůj den bez kalhotek.. A vždycky se pár těch odvážnejch, který to berou ve srandě a nedělaj si z života moc velký starosti, najde a jedna z nich v roce 2021 byla Barča! 

Barča mi jako jedna z asi 30ti holek v ten den poslala svou oslavnou fotku a já samozřejmě v té rychlosti, kdy se to snažím přidávat vůbec nekoukal kolem, jenom jsem to radostně osrdíčkoval, poslal "yes" a fotku postnul do stories. A tím to skončilo.. 

A po skoro roce jsem čumel kdo mi lajkuje fotky a vidim tam nějakou zrzinku a mrkám na ni a je krásná! Pihatá, ženskej typ, dlouhý vlasy a vypadá, že i fotívá. Prostě absolutně jak ze sna. Takže jsem jí jen tak naslepo napsal to moje "Budem spolu fotit?" .. a v dalších řádcích jsme si oba dali najevo, že jsme jeden druhýho splněnej sen a musíme se potkat! 

Pak jsem zjistil, že je Barča z Prahy, napsal jsem jí, že jsem z Letovic a nachvíli to celý utichlo.. O pár dní později Bára napsala, že by přijela, pokud najdem nějakou společnou volnou sobotu a už to jelo! V květnu jsem se ptal, jestli už má pihy a psala, že pomalu lezou.. v červnu jsme řešili, kterej víkend by byl nejlepší a najednou byl červenec.. a pak najednou srpen.. a já měl pocit, že to je prostě jenom další modelka, se kterou se člověk nikdy nedomluví a trochu jsem si přestával dávat naděje.. 

A najednou uprostřed srpna přišla zpráva "můžu v tenhle a tenhle den" a já z prdele napsal "tak přijeď + bereš někoho sebou?" .. Ona napsala, že přijede sama a chce přespat, tak jsem to hodil  do kalendáře, pousmál jsem se tomu a přestal na to myslet. Samozřejmě jsem tomu nevěřil.. Těžko se kdy stane, že se s někým jen tak narychlo domluvíte.. a že to je třiadvacetiletá zrzka z Prahy, která nechá doma přítele a přijede fotit a ještě chce přespat. Takhle to je v pohádkách.. nebo spíš teda v pohádkách pro dospělý.. rozhodně ne v reálným životě.. 

No a pak mi najednou v ten den D jenom přišla zpráva, že už je na cestě a v kolik přijede.. a že je nervózní.. což mi pomohlo, protože jen jak jsem to četl, tak jsem znervózněl jako kůň.. protože .. jede krásná baba.. čtyři hodiny sem a čtyři pak zpátky.. a očekává, že ji vyfotim nějak fakt krásně.. a bude tady spát.. a mně se hned honily hlavou myšlenky.. co když si nesednem.. co když ji nevyfotim hezky a ona bude litovat že přijela.. a nebo .. co když to bude piča a já s ní nebudu moct vydržet.. :D

Nakonec .. přijela krásná, zrzavá pihatá hubená vysmátá a na první pohled "free" holčina. Mladá, trochu roztěkaná, ale to jenom přidávalo na její roztomilosti a rozkošnosti. Šla žensky, ladně, tak jak jsem to už nějakou dobu neviděl .. a já už jenom během těch pár vteřin, než dorazila k mýmu autu, byl zpocenej jako to hovado, protože se mi fakt líbila. :D 

Okamžitě jsme si vyjasnili, že se oba stydíme, že budem potřebovat svoji introvertskou chvilku na aklimatizaci. Zpětně cejtim, že jsme si oba moc přáli, aby nám to klapalo, protože jsme se jeden na druhýho těšili jako sviňa ( i když nebylo proč, protože jsme se vůbec neznali) .. a tak jsme si jeli koupit nějaký studený píťo a šlo se na to...

Bára mi ukázala, co má na sebe a moc toho popravdě nebylo, což .. považuju vždycky za dobrý znamení, ale tentokrát jsem se cítil trochu nesvůj. K pihatým zrzkám cejtím nějakej až moc velkej obdiv. Jsou to nadlidi.. Takže jsem byl jak opařenej z toho, že bych ji snad měl někdy fotit i nahou a že nemá dost věcí tak hrálo v tu chvíli spíš proti mně. 

Nicméně měla rudý šaty. Neprůhledný. Díky bohu. Červená se hodí k čemu? K zelené. Takže jsem přemýšlel.. kde nejsou žádný lidi.. kde je to zelený.. kde ji mám fotit čtyři hodiny před západem, když je ještě světlo na hovno.. HONZO NESMÍŠ TO POSRAT NESMÍŠ TO POSRAT .. běželo v mojí hlavě.. a napadlo mě, že kousek za mojí chatou stojí ještě jedna, už dlouho neobydlená, která je zaroslá houštím.. 

V mojí hlavě se rozjel sebeinspirativní příběh.. zrzka je trochu tajemná.. má takovej ten pohled, kdy to může být trochu mrcha, ale i trochu víla.. ale tím, že je zrzavá je to na takové té duchovní úrovni.. takže to může být ztracená duše, která se vrací na svoje místo, kde bývala.. což v mojí hlavě byla ta chata...  No a na sobě bude mít ty rudý šaty, tak jak je na sobě mívala vždycky..  a když to zkrátím, tak takhle jsem si vymyslel narychlo příběh o nadpřirozené bytosti, kterou, když půjdu v noci za úplňku a budu se kurevsky bát, můžu na tom místě potkat. Pak jsem si k tomu ještě během focení přimyslel, že ty šaty jsou to, co ji tam na tom místě drží, protože třeba symbolizují krev.. a blabla.. něco s kartama.. blabla.. a pak, protože už je vpořádku, tak ty šaty na tom místě nechá a navždy zmizí... (:D) Moje ezo já by to dokázalo napsat hezky, ale vy byste tady potom plácali rukama o svoje čela a o to nestojim :D

Ta série vypadá jinak, než jak by vypadala, kdybychom to měli promyšlený dýl a líp.. ale beru to jako že to byla naše rozfocovací seznamovací série a k tomu posloužila bezvadně. Zjistil jsem, že když se třeba Barča zuje, tak jí nevadí chodit trávou a houštím a dokonce, že když se s ní propadnou zteřelý schody, že kolem sebe nehází sprostýma slovama. Jenom se na mě trochu bezradně podívala, jako malá raněná laňka, která potřebuje vysvobodit.. pak se usměje a dál o tom vůbec nemluví. 

Nebo že když ji štípou čtyři komáři najednou, tak se ani nehne, protože prostě fotíme a ona je tomu oddaná. Neskutečný. Stejně tak jsem hodně rychle zjistil, že když ji budu fotit dýl než hodinu, tak to nebude platonický zamilování, ale kurva opravdový.... Ale o tom až příště.  

PS: Barča má kluka #smulahonzo :D