(Fotky) Zuzka při západu sluníčka (Patreon)

Tahle série ani neměla vzniknout, protože Zuzka už byla zmrzlá z předchozích momentů, kdy mi nahá napřed stála u maringotky, potom běhala okolo  a to bych skoro zapomněl, že jsme začínali tím, že ji bolelo v krku a já ji nahnal do ledovýho potoka! :D

Na místě, kde jsme fotili s maringotkou, nám sluníčko už zapadlo. Zuzka sedla do dodávky, já jsem roztopil topení na max, ona se oblíkala a já ji pomalu vezl domů. Byli jsme ale v údolí.. a jak z něj vyjíždíme, tak mi dojde, že kdybysme našli nějakej obří kopec, že by tam ještě mohlo kus sluníčka být.. obzvlášť když se, ty brďo, celkem vyjasnilo! 

Takže jsem tomu šlápl, Chevrolet si odkašlal, podřadil, zařval a vytáhl nás nad Letovice, na louku nad letištěm, kde vím, že široko daleko svítí sluníčko nejdýl. A tak tak jsme přijížděli, když se už chýlilo k tomu, že uvidíme náš druhej západ.. a byl to krásnej západ. Úplně jiná podívaná, než v tom údolíčku před chvilkou. Teď to byl takovej rudej a ostrej, skoro až štiplavej západ.

Takže jsme přijížděli na místo, Zuza úplně nadšená (sarkasmus) ze sebe shazuje hadry dřív, než jsem zastavil. Já  jednou rukou zatáčím, druhou přehazuju sklo z 18-ti na 75mm a je mi jasný, že máme poslední minutu. Možná minutu a půl.

No a pak.. jsme během dvou minut nafotili to, co tady vidíte. To slunko do protivky bylo tak silný, že jsem neviděl, jak se Zuzka tváří, ani jak pózuje, jenom jsme se snažili z toho dostat co nejrychlejc něco rozumnýho a zase.. jako se Zuzkou vždycky.. mám pocit, že kdybych vám to nepráskl, tak Zuza vypadá, jako ta něžná odpočívající andělská bytost, která se ve vší svojí lehkosti jemňounce vyhřívá v posledních teplých paprscích zapadajícího sluníčka.

A přitom to byla taková kurevská hektická rychlovka :D

A pak už jen oblíct. a hurá domů. A toto je všechno. tím končilo naše poslední focení. Takže pampalá pápá :)) a těšim se na příště!