(Fotky) Sabča a naše poprvé (Patreon)

OKAY, připravte se, toto nebude pro každýho.

Těsně před focením, než se ta krásná, mírně nervózní, culící se holka svlíkla z hader, ve kterých za mnou přifrčela, se na mě podívala takovým vážným a tázavým pohledem a povídá: "Honzo, tohle se ti možná nebude líbit a kdyby ti to vadilo, tak mi to řekni a nemusíme fotit třeba..." pak se zamyslela, jak to má říct a dodává: "Já mám na sobě všude hodně jizev a lidem to příjde nechutný".

Já jsem už viděl za těch víc než deset let focení všelicos, ale tohle byla moje první zkušenost "face to face" s člověkem, kterej se řeže. A musím říct, že mě to v první chvíli vyděsilo, protože mě napadlo, že co se jí stalo, nebo jestli jí někdo neubližuje, nebo co já vím.. a hned v další chvíli mi došlo, že to je "vlastní volná tvorba" a paradoxně jsem se tím mírně uklidnil.

A nechci si z toho dělat srandu. Je úplně nahovno, že někdo prožívá v životě trable, se kterýma se neumí popasovat. Je nahovno, že takováhle jemná, nádherná baba, prožívá v životě něco, co ji nutí si ubližovat. A protože na foceních má být dobrá nálada, uvolněnost, pohoda, tak jsem (zpočátku) ani nezjišťoval o co jde.

Sabča ještě dodala: "A taky jezdim BMX, takže to co mám na hlavě je z kola, ale teď už jezdim s helmou" :D :D ....

Já ze svojí podstaty každýho beru takovýho, jakej je a stejně tak jsem vzal i Sabču, kouknul jsem na ni a říkám "Je to úplně v klidu, pokud seš s tím okay ty, tak jsem i já, ale nebudu to retušovat.". Usmáli jsme se na sebe a Sába ze sebe začala shazovat hadry.

Od doby, co jsme začali fotit, už jsem se soustředil na výrazy, na pózy, na kompozici, na světlo a na všechny ty malinký i větší bebinka jsem zapomněl a až teď, když jsem se po čase dostal k úpravám, tak mě to docela tvrdě hitnulo ještě jednou.

Chtěl bych mít kouzelnej prsten a spravovat lidem životy, nebo aspoň hlavy.

A vlastně musím říct, že ho tak trochu mám. Resp. není to kouzelnej prsten, ale foťák! :) Protože před chvíli jsem Sabči posílal tuhle první sérii a zpátky mi chodí jenom samý nadšený zprávy o tom, jak se jí to líbí a že se i sama sobě líbí.. a to je vlastně to jediný, o co mi vždycky jde. Aby ty lidi, který fotím, byli happy, aby se sami sobě líbili, aby byli šťastní z toho, co jsme vytvořili.

A musim ještě dodat jednu věc a to je, že vlastně Sabinku chovám ve velké úctě za to, že překonala nějakej svůj přirozenej stud a ostýchavost a že se mi ozvala a nechala se vyfotit - to je jedna věc.. ale že mi i dovolila se s váma o to tady podělit, protože původně, to měly být fotky jen a jen pro ni. Takže za to... poklona.